V rámci energetického managementu je možné analyzovat a vyhodnocovat značné množství dat. V tomto listu se pokusíme nastínit, jaká data jsou potřebná pro městského energetického manažera zabývajícího se úsporami energie v rámci majetku města.

Nezbytná data pro energetický management

Zde jsou vymezena základní data nezbytná pro efektivní rozhodování energetického manažera:

• základní charakteristika objektů ve správě města,
• spotřeba tepelné energie v každém objektu v rámci majetku města,
• spotřeba elektrické energie v rámci budov a zařízení v majetku města,
• ceny tepelné energie u CZT,
• ceny elektrické energie (maloobchodní a velkoobchodní),
• ceny paliv (uhlí, zemní plyn, biomasa, aj.),
• výkupní ceny a zelené bonusy elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů energie,
• provozní náklady v rámci budov a zařízení v majetku města,
• dodávky elektrické a tepelné energie,
• další zajímavé údaje, které se však přímo neváží
• k plánování a realizaci úspor - např. počet energeticky
• úsporných budov.

Vysvětlení pojmů - energetický audit, průkaz energetické náročnosti, energetický štítek, energetický průkaz

Energetické audity budov a technických zařízení jsou v České republice zpracovávány podle zákona¹ č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Na koho se tato povinnost přesně vztahuje a co je obsahem auditu, dále vymezuje vyhláška č. 213/2001 Sb., kterou se vydávají podrobnosti náležitostí energetického auditu. Energetický audit (dále jen EA) stručně řečeno vede k posouzení skutečného stavu stavebních prvků a konstrukcí, energetického hospodářství a chování uživatelů (tzv. operativní způsob hodnocení²). Na základě této analýzy jsou v EA navržena energeticky úsporná opatření týkající se nejen stavebního řešení objektu, jeho technických zařízení, ale i možného využití obnovitelných zdrojů energie. Dále by z energetického auditu mělo být zřetelné, v jakém smluvním vztahu je zadavatel s dodavateli energie, či jaká opatření organizačního charakteru je vhodné do správy objektu zařadit. Opatření jsou mezi sebou a se stávajícím stavem porovnávána nejen z hlediska energetického (velikost úspory energie), ale i ekonomického (investiční a provozní náklady) a environmentálního (snížení znečištění ovzduší).

¹Všechny v textu uvedené legislativní předpisy jsou myšleny ve znění pozdějších předpisů. Snadné vyhledávání zákonů a vyhlášek a zejména jejich změn je možné na http://portal.gov.cz/.
²Dle Směrnice 2002/91/ES „operativní“ způsob hodnocení energetické náročnosti budovy vychází z využití stávajících spotřeb energie, „bilanční“ způsob hodnocení představuje výpočtovou metodou zohledňující tzv. standardizované užívání budovy (metoda používající návrhové veličiny, stejné okrajové podmínky výpočtu, atp.).

Tento „katalog“, či spíše seznam energeticky úsporných opatření, podrobně popisuje nejvýhodnější a nejčastěji prováděná energeticky úsporná opatření, a to jak investiční, tak neinvestiční. Tento výčet nelze v žádném případě brát jako vyčerpávající přehled možností energetických úspor. Další tipy a náměty naleznete například v ostatních kapitolách této Příručky (kapitoly Motivační systém, Energetický management, Zelené úřadování, Výhody tepelné izolace a další) a také ve Vaší každodenní praxi.
Kapitola byla z významné části zpracována podle podkladů na http://energetika.plzen.eu.

Liberalizace trhu s elektřinou byla započata v roce 2002 a plně ukončena až v roce 2006. Trh se silovou elektřinou se tak postupně stal plně konkurenční a silnou pozici si na něm zajistila a upevnila asi desítka obchodníků (ve 2. polovině roku 2009 bylo 15 aktivních licencovaných obchodníků). Změna dodavatele elektřiny je naprosto běžným jevem a mnozí zákazníci již několik let úspěšně provádí každoroční interní výběrová řízení na dodavatele. Odklon od tradičních poskytovatelů (ČEZ, E.ON a Pražská Energetika - PRE),je patrný a pomáhá také kultivovat trh s elektřinou. Tato kapitola stručně shrnuje proces zajištění kvalitního výběru dodavatele silové elektřiny. 

Základní předpoklady motivačních opatření

Nutným předpokladem jakýchkoli motivačních opatření ze strany města v oblasti komunální energetiky jsou zejména následující kroky:

• jasná podpora ze strany vedení města a nastolení tématu hospodaření s energií jako jedné z priorit komunální politiky,
• analýza současného stavu hospodaření s energií tak, aby byly zřejmé hranice (velikost) základny pro motivační opatření,
• stanovení dlouhodobých i krátkodobých cílů a indikátorů k jejich měření,
• vypracování energetického plánu města a akčního plánu k energetickému plánu,
• určení nástrojů k dosažení stanovených cílů (např. speciální software na sledování a vyhodnocování spotřeby energie),
• vyčlenění dostatečných lidských i fi nančních zdrojů,
• vhodné rozdělení pravomocí (např. vymezení pravomocí energetického manažera).

O těchto krocích je podrobněji pojednáno v dalších kapitolách této příručky.