(zdroj: Centrum pasivního domu)

Opravovat nebo stavět nový?

Říká se: „Se starým domem jsou jen starosti, lepší je dům zbořit a postavit nový!“. Nemusí to být pravda, zejména jedná-li se o modernizaci domu na dům pasivní. V takových případech jsou obvykle lepší rekonstruované, nežli nové.

Objektů pro bydlení respektive podnikání je dostatek a obor stavebnictví by se měl zabývat zejména jejich komplexní rekonstrukcí. Stávající zástavba z hlediska energetické náročnosti v naprosté většině spadá dle státní normy do kategorie „nevyhovující až mimořádně nehospodárné“. Zkušenosti z novostaveb v pasivním standardu by tedy jednoznačně měly vést k aplikaci na rekonstrukci stávajících budov a k zlepšení jejich energetických vlastností. V zahraničí se mluví o faktoru 10, tedy o desetinové spotřebě energie po renovaci budov v pasivním standardu. Potřeba tepla na vytápění u starších budov se pohybuje mezi 150 až 250 kWh/(m2a), u objektů po roce 2002 dle státní normy mezi 80 až 140 kWh/(m2a). Rekonstruované objekty v pasivním standardu mají potřebu tepla na vytápění menší než 25 kWh/(m2a) - tedy úspora oproti původnímu stavu 80 - 90%. Obnova stávajících budov tímto způsobem současně prodlužuje životnost konstrukcí a zvyšuje kredit dané oblasti i ceny nemovitostí.

Ryze ekonomické hodnocení projektu se provádí nejčastěji pomocí fi nanční a ekonomické analýzy. Města a obce mají, zpravidla více než jiné subjekty, co do činění s projekty, které přináší externí přínosy (užitky), či náklady (ztráty) i jiným subjektům, než je městský či obecní úřad, který o realizovatelnosti daného projektu rozhoduje. Rozdíl mezi fi nanční a ekonomickou analýzou spočívá právě v tom, zda se při ekonomickém rozhodování berou či neberou v potaz externí přínosy či náklady daného projektu. V závěru kapitoly je stručně pojednáno i o multikriteriální analýze, která může do určité míry suplovat ekonomickou analýzu.

Finanční analýza

Cílem fi nanční analýzy projektu je prokázat životaschopnost projektu v dlouhodobém horizontu. Do výpočtu fi nanční analýzy vstupují pouze ty hodnoty nákladů a přínosů daného projektu, které přímo souvisí se subjektem, který daný projekt realizuje, tedy tzv. přímé přínosy a náklady projektu. 

Následující text poskytuje základní přehled o zdrojích pro financování projektů souvisejících s úsporami energie, obnovitelnými zdroji a hospodaření s energií. K jednotlivým programům a jiným dotačním zdrojům jsou uvedeny vždy jen základní informace, neboť pravidla programů podléhají změnám a úpravám a je potřeba se vždy seznámit s aktuálním stavem programu a s termíny aktuálních výzev. Pro podrobné seznámení s podmínkami programů a dotačních titulů jsou proto v textu uvedeny odkazy na aktuální internetové zdroje.

Tuzemské zdroje fi nancování

Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie - Program Efekt.
Podporovanými typy projektů jsou např. příprava projektů fi nancovaných z úspor energie (EPC), kogenerační jednotky na skládkový plyn a plyn z biologicky rozložitelných komunálních odpadů, energetická konzultační a informační střediska (EKIS), výstavy, kurzy, semináře či konference v oblasti energetiky. V roce 2009 je pro tento program alokováno 30 mil. Kč. Kontaktní organizací je Ministerstvo průmyslu a obchodu, podrobnější informace jsou k dispozici na http://www.mpo-efekt.cz.

Ceny energie (elektřiny, tepla a plynu) ve střednědobém a dlouhodobém horizontu trvale rostou a pravděpodobně porostou i nadále. Výdaje za energii tvoří dnes většinou cca 10-15 % neinvestičních nákladů v rámci rozpočtu obce. Snížením těchto nákladů lze ušetřit řádově miliony korun ročně. Dosažení úspor však často brání nedostatek lidských zdrojů, složitost problematiky hospodaření s energií a dosahování úspor v obecních budovách a v neposlední řadě také nedostatek volných fi nančních prostředků na investiční opatření. Jedním z nástrojů, který může pomoci tyto problémy odstranit, je metoda EPC.

Princip metody EPC

Metoda EPC, neboli Energy Performance Contracting, původně vznikla v 70. letech v USA a ve Velké Británii. Základní princip metody spočívá v tom, že poskytující firma (dále také ESCO fi rma, od anglického výrazu Energy Services Company) zhodnotí současný stav vybraných budov, co se týče spotřeby energie a potenciálu úspor, navrhne úsporná opatření (investiční i neinvestiční) a tato opatření pak na vlastní náklady realizuje. 

Toky peněz a energie v rámci města¹

Toky energií ve městě či místní ekonomice jsou zásadně spojeny s toky peněz. V převážné míře nejsou platby za dodávky energie konečným příjmem místních ekonomik (ve smyslu celkového hospodářského života místní komunity), ale pouze několika málo firem, které přijaté platby za energie odvádějí z větší části mimo region. Důvody jsou zřejmé, prostředky vynaložené na nákup energetických surovin odtékají k vlastníkům těchto zdrojů, zisk je rozdělován v rámci vlastnictví většinou nadnárodních společností, většina zaměstnanců energetických společností není místních, servisní služby pro údržbu infrastruktury pro distribuci provádějí fi rmy, které zřídka sídlí v daném regionu či městě. Pouze v případě, že ve městě či regionu přímo sídlí podnik energetických služeb (distribuční společnost), případně výrobna energie, může být v regionu přerozděleno o něco více prostředků získaných z prodeje energie a souvisejících služeb. Tento podíl však není příliš významný.

¹ List je vytvořen s použitím podkladů z publikace „Penězům na stopě“, vydané Trastem pro ekonomiku a společnost v Brně, roku 2007.