Energetický management (dále také EM) je soubor opatření, jejichž cílem je efektivní řízení a snižování spotřeby energie. Jedná se o uzavřený cyklický proces neustálého zlepšování energetického hospodářství,který se skládá z následujících činností:

• měření spotřeby energie,
• stanovení potenciálu úspor energie,
• realizace opatření, vyhodnocování spotřeby energie a účinnosti realizovaných opatření,
• porovnávání velikosti úspor předpokládaných a skutečně dosažených,
• aktualizace energetických koncepcí, energetických plánů města (dále také EPM) a akčních plánů k EPM.

Zavedení energetického managementu je systémovým a investičně nenáročným krokem. Cílem je postupné dosahování významného snížení provozních nákladů a zlepšení organizace práce. Zavedení energetického managementu je v některých případech vyžadováno legislativou nebo v rámci dotačních titulů. Energetický management je mj. definován normou kvality ČSN EN ISO 50001 - Systémy managementu hospodaření s energií. Více informací naleznete také na http://www.porsennaops.cz/cs/o-p-s/sluzby-a-produkty/energeticky-management/.     

V souvislosti se vstupem České republiky do EU došlo a stále dochází k harmonizaci technických norem a legislativy na národní úrovni. Energetická strategie EU je nastavena v dokumentu “Zelená kniha o bezpečné, konkurenceschopné a udržitelné energetice” z roku 2006 (k dispozici např. na www.mpo.cz/zprava12412.html). Aktuálně je evropská politika doplněna tzv. klimaticko-energetickým balíčkem, viz www.ec.europa.eu/energy/climate_actions.

Ve strategických dokumentech se více nežli v minulosti zdůrazňuje potenciál dosažitelných úspor energie v budovách.

Cíle a priority české vlády v oblasti využívání energetických zdrojů jsou uvedeny Státní energetickou koncepcí schválenou usnesením vlády z 10. 3. 2004. Nástrojem k naplňování cílů koncepce je Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů na roky 2006 - 2009,který schválila vláda dne 13. června 2005.

O energetické soběstačnosti se často hovoří na obecné úrovni a její defi nice na národní úrovni se týká zejména míry soběstačnosti v produkci energie.

Energetickou soběstačností na místní úrovni (municipality) můžeme rozumět například „dosažení takové míry zásobování energií z místně dostupných zdrojů, které postačí pro zachování a udržení základních funkcí místního společenství“. Tato definice současně obsahuje i aspekty místní energetické bezpečnosti a nezávislosti, které jsou stále důležitější s ohledem na budoucí zásobování regionu energiemi zvnějšku¹.

Dosažení 100 % soběstačnosti není podstatným, ani strategicky výhodným cílem. V tomto ohledu je důležitá energetická politika státu, potažmo EU, která by měla směřovat k cílům a opatřením, která budou výhodná i pro města a obce.

¹ Při zpracování některých územních energetických koncepcí bylo navrhováno, aby z důvodu zajištění bezpečnosti dodávek energie bylo postupně až 20 % energie produkováno z místních, tedy zejména obnovitelných energetických zdrojů. Tato podmínka však prozatím není legislativně zakotvena.